3.5 Větve v systému Git - Vzdálené větve

Chcete-li svou větev sdílet s okolním světem, musíte ji odeslat (push) do vzdáleného repozitáře, k němuž máte oprávnění pro zápis. Vaše lokální větve nejsou automaticky synchronizovány se vzdálenými repozitáři, do kterých zapisujete — ty, které chcete sdílet, musíte explicitně odeslat. Tímto způsobem si můžete zachovat soukromé větve pro práci, kterou nehodláte sdílet, a odesílat pouze tématické větve, na nichž chcete spolupracovat.

Máte-li větev s názvem serverfix, na níž chcete spolupracovat s ostatními, můžete ji odeslat stejným způsobem, jakým jste odesílali svou první větev. Spusťte git push <vzdálený> <větev>:

Toto je zkrácená verze příkazu. Git automaticky rozšíří název větve serverfix na refs/heads/serverfix:refs/heads/serverfix, což znamená: „Vezmi mou lokální větev serverfix a odešli ji do vzdáleného repozitáře, kde aktualizuje tamní větev serverfix.“ Částí refs/heads/ se budeme podrobněji věnovat v kapitole Git Internals, ale nemusí být pro vás zajímavá. Můžete zadat také příkaz git push origin serverfix:serverfix, který provede totéž. Vyjadřuje: „Vezmi mou větev serverfix a udělej z ní serverfix ve vzdáleném repozitáři.“ Tento formát můžete použít k odeslání lokální větve do vzdálené větve, která se jmenuje jinak. Pokud jste nechtěli, aby se větev ve vzdáleném repozitáři jmenovala serverfix, mohli jste místo toho spustit git push origin serverfix:awesomebranch. Pak by lokální větev serverfix byla odeslána do větve awesomebranch vzdáleného projektu.

Až bude příště některý z vašich spolupracovníků vyzvedávat data ze serveru, obdrží referenci na místo, kde se nachází serverová verze větve serverfix pod jménem vzdálené větve origin/serverfix:

Tady je důležité upozornit, že pokud provedete vyzvednutí (fetch), které získá i nové vzdáleně sledované větve, nezískáváte automaticky i jejich lokální, editovatelné kopie. Jinými slovy, v tomto případě nevznikne nová větev serverfix. Získáte jen ukazatel origin/serverfix, který nemůžete měnit.

Chcete-li začlenit tato data do své aktuální pracovní větve, můžete provést příkaz git merge origin/serverfix. Pokud chcete mít svou vlastní větev serverfix, na které byste mohli pracovat, můžete ji odvodit ze vzdáleně sledované větve:

Tímto způsobem získáte lokální větev, na níž můžete pracovat a která začíná na pozici origin/serverfix.

Přepnutím (checkout) na lokální větev při odvození od vzdáleně sledované větve automaticky vzniká to, čemu se říká „sledující větev“ (a sledované větvi se říká „upstream větev“). Sledující větve jsou lokální větve s přímým vztahem ke vzdálené větvi. Pokud jste na sledující větvi a napíšete git pull, Git automaticky ví, z kterého serveru má data vyzvednout (fetch) a do jaké větve je začlenit (merge).

Pokud klonujete repozitář, většinou se vytvoří větev master, která bude sledovat větev origin/master. Ale pokud si to přejete, můžete nastavit i jiné sledující větve — takové, které budou sledovat větve v jiných vzdálených repozitářích, nebo které nebudou sledovat zrovna větev master. Jednoduchým případem je příklad, který jste právě viděli — spuštění příkazu git checkout -b [větev] [vzdálený]/[větev]. Jde o natolik běžnou operaci, že k ní Git nabízí zkratkový příkaz --track:

Ve skutečnosti je to tak běžná operace, že existuje dokonce zkrácená varianta pro tento zkratkový příkaz. Pokud jméno větve, na kterou se chcete přepnout (checkout) (a) dosud neexistuje a (b) přesně odpovídá jménu v jediném vzdáleném repozitáři, vytvoří Git sledující větev za vás:

Chcete-li nastavit lokální větev s jiným názvem, než má vzdálená větev, můžete jednoduše použít první variantu s odlišným názvem lokální větve:

Vaše lokální větev sf nyní bude automaticky stahovat data (pull) z origin/serverfix.

Pokud už máte lokální větev a chcete ji nastavit na vzdálenou větev, kterou jste právě stáhli (pull), nebo pokud chcete změnit upstream větev, kterou sledujete, můžete pro explicitní nastavení kdykoliv použít příkaz git branch s volbou -u nebo --set-upstream-to.

Pokud chcete vidět, jaké sledující větve máte nastaveny, můžete s příkazem git branch použít volbu -vv. Zobrazí se seznam lokálních větví s dalšími informacemi včetně toho, co každá z větví sleduje a zda má vaše lokální větev náskok, nebo je pozadu, nebo obojí.

Takže vidíme, že naše větev iss53 sleduje origin/iss53 a má „náskok“ (ahead) dva, což znamená, že máme lokálně dva objekty revize, které ještě nebyly odeslány na server. Vidíme také, že naše větev master sleduje origin/master a její stav je aktuální. A dále vidíme, že naše větev serverfix sleduje větev server-fix-good na serveru teamone, má náskok tři a současně je pozadu o jeden, což znamená, že se na serveru nachází jeden objekt revize (commit), který jsme zatím nezačlenili (merge), a tři lokální objekty revize, které jsme zatím neodeslali (push). A na konci vidíme, že naše větev testing nesleduje žádnou vzdálenou větev.

Měli bychom poznamenat, že tato čísla se vztahují k poslednímu času, kdy jsme z každého serveru vyzvedli data (fetch). Příkaz se nesnaží o navázání kontaktu se serverem. Říká vám jen to, co je pro uvedené servery uchováno lokálně. Pokud chcete čerstvá čísla říkající, jak moc velký náskok máte a jak moc jste pozadu, musíte těsně před spuštěním tohoto příkazu vyzvednout data ze všech vzdálených repozitářů. Můžete to provést následovně: git fetch --all; git branch -vv

Příkaz git fetch sice vyzvedne všechny změny ze serveru, které ještě nemáte, ale nijak nezmění obsah vašeho pracovního adresáře. Prostě pro vás jen vyzvedne data a sloučení nechá na vás. Ale máme tu příkaz zvaný git pull, což je ve většině případů v podstatě git fetch bezprostředně následovaný příkazem git merge. Pokud máte sledující větev nastavenou podle ukázky z minulé části — buď explicitním příkazem nebo tím, že byla vytvořena příkazy clone nebo checkout --, podívá se příkaz git pull jaký server a jakou větev vaše současná větev sleduje, vyzvedne změny ze serveru a pokusí se vzdálenou větev začlenit (merge).

Obecně bývá lepší přímo použít příkazy fetch a merge, protože magie skrytá za git pull může být často matoucí.

Dejme tomu, že máte vzdálenou větev hotovou — řekněme, že jste se spolupracovníky dokončili nějakou funkčnost a začlenili ji do větve master vašeho vzdáleného repozitáře (nebo do jiné větve, do které umísťujete stabilní kód). Vzdálenou větev můžete smazat příkazem git push s volbou --delete. Chcete-li ze serveru odstranit větev serverfix, můžete provést následující:

V podstatě vše, co to udělá, je jen odstranění odkazu ze serveru. Gitový server data obecně po nějakou dobu uchovává — až do doby, kdy se spustí úklid (garbage collection). Takže pokud jste něco nechtěně smazali, dá se to obvykle snadno obnovit.